幼儿牙齿黑是什么原因

Jugoslávie Jugoslavija ?угослави?а ←  ←  ←  ←  ←  1918–1941 (1941–1945 exilová vláda) 1945–1992 1992–2003  →  →  →  →  → vlajka znak
Hymna Himna Kraljevine Jugoslavije (1919–1941)
Hymna Hej, Slaveni (1945–1992)
Geografie Jugoslávie v mezivále?ném období, za studené války a v devadesátych letech dvacátého století
Hlavní město	Bělehrad
Obyvatelstvo
Jazyky	srbochorvat?tina, makedon?tina, slovin?tina
Státní útvar
Státní z?ízení	dědi?ná monarchie (1918–1941) federativní socialistická republika (1945–1992)
Měna	Jugoslávsky dinár
Vznik	1. prosince 1918
Zánik	4. února 2003
Státní útvary a území
P?edcházející Srbské království ?ernohorské království Stát Slovinc?, Chorvat? a Srb? Země Koruny svato?těpánské Fiume Následující Chorvatská republika Slovinská republika Republika Makedonie Republika Bosna a Hercegovina Srbsko a ?erná Hora

百度 ”　　《光明日报》（2018年03月02日13版）[责任编辑:孙宗鹤]

Jugoslávie (slovinsky i srbochorvatsky Jugoslavija, srbskou i makedonskou cyrilicí ?угослави?а) je ozna?ení pro spole?ny stát ji?ních Slovan? na území jihovychodní a st?ední Evropy na b?ehu Jaderského mo?e existující mezi lety 1918 a 1991, kdy za?ala válka v Jugoslávii a její rozpad. Sou?ástí oficiálních názv? stát? byla ?Jugoslávie“ v letech 1929–2003.

Stát vznikl po první světové válce v roce 1918 pod názvem Království Srb?, Chorvat? a Slovinc? (zkratka SHS) slou?ením prozatímního státu Slovinc?, Chorvat? a Srb? (vznikl z území byvalého Rakousko-Uherska) se srbskym královstvím a p?edstavoval první spojení ji?ních Slovan? jako suverénního státu po staletích, během nich? byl region sou?ástí Osmanské ?í?e a Habsburské ?í?e. Prvním panovníkem se stal Petr I. Kara?or?evi? a království získalo mezinárodní uznání 13. ?ervence 1922 na konferenci velvyslanc? v Pa?í?i. Oficiální název státu byl 3. ?íjna 1929 změněn na Království Jugoslávie. Za dobu své existence vyst?ídala několik forem uspo?ádání, ?asto se měnila její rozloha, stejně jako obyvatelstvo.

Dne 6. dubna 1941 byla Jugoslávie napadena silami osy. Druhá světová válka pro ni byla tě?kou zkou?kou. V roce 1943 byla jugoslávskymi partyzány vyhlá?ena Demokratická federativní Jugoslávie a v roce 1944 ji král Petr II., tehdy ?ijící v exilu, uznal jako legitimní vládu. Monarchie byla následně v listopadu 1945 zru?ena. V roce 1946 byla z?ízena komunistická vláda a země p?ejmenována na Federativní lidovou republiku Jugoslávii. Od Itálie získala Istrii, Rijeku a Zadar. Partyzánsky v?dce Josip Broz Tito vládl zemi jako prezident a? do své smrti v roce 1980. V roce 1963 byla země znovu p?ejmenována na Socialistickou federativní republiku Jugoslávii (SFRJ). Země se sice p?idala k socialistickym zemím, ale po roztr?ce Tita se Stalinem (od 1948) si zachovala vět?í míru samostatnosti a nezávislosti na SSSR a nestala se sou?ástí vychodního bloku.

Federaci tvo?ilo ?est socialistickych republik – ?erná Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Srbsko a Slovinsko. Srbsko obsahovalo dvě socialistické autonomní provincie, Vojvodinu a Kosovo, které se po roce 1974 do zna?né míry rovnaly ostatním ?len?m federace. Po hospodá?ské a politické krizi v 80. letech a vzestupu nacionalismu se Jugoslávie rozpadla nejprve na pět republik, co? vedlo k válce v Jugoslávii. Od roku 1993 do roku 2017 soudil Mezinárodní trestní tribunál pro byvalou Jugoslávii politické a vojenské p?edstavitele byvalé Jugoslávie za vále?né zlo?iny, genocidu a dal?í trestné ?iny spáchané během těchto válek.

Po rozpadu Srbsko a ?erná Hora vytvo?ily Svazovou republiku Jugoslávii. Tento stát usiloval o status jediného právního nástupce SFRJ, ale proti těmto nárok?m se postavily dal?í byvalé republiky. Nakonec bylo p?ijato stanovisko Badinterova arbitrá?ního vyboru o sdíleném nástupnictví a v roce 2003 se oficiální název změnil na Srbsko a ?erná Hora. Tato federace zanikla v roce 2006 rozdělením na samostatné státy ?erná Hora a Srbsko. Kosovo, které bylo od konce kosovské války (1999) pod civilní správou OSN, v roce 2008 jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku a získalo ?áste?né uznání.

Formy uspo?ádání

Uspo?ádání Jugoslávie se v pr?běhu let velmi ?asto měnilo. Samotny spole?ny stát doznal celé ?ady změn. V jeho ?ele se vyst?ídali králové i prezidenti, p?edsedové nebo v?dci.

• Stát Slovinc?, Chorvat? a Srb? (?íjen – prosinec 1918) a Srbské království (od 1882)
• První Jugoslávie (1918–1941)
  • Království Srb?, Chorvat? a Slovinc? (1. prosinec 1918 – 3. ?íjen 1929)
  • Království Jugoslávie (3. ?íjen 1929 – duben 1941)
• Druhá Jugoslávie (1945–1991)
  • Demokratická federativní Jugoslávie (1945)
  • Federativní lidová republika Jugoslávie (1945–1963)
  • Socialistická federativní republika Jugoslávie (1963–1991)
• T?etí Jugoslávie (1992–2003)
  • Svazová republika Jugoslávie (duben 1992 – únor 2003)
  • Srbsko a ?erná Hora (2003–2006)

• 
  1918–1920
• 
  1918–1941
• 
  1945–1991
• 
  1992–2003

Dějiny

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Dějiny Jugoslávie.

Související informace naleznete také v ?láncích Dějiny Slovinska, Dějiny Chorvatska, Dějiny Bosny a Hercegoviny, Dějiny ?erné Hory, Dějiny Srbska, Dějiny Kosova, Dějiny Makedonie a Dějiny Vojvodiny.

První vznikly jihoslovansky stát, ktery se ustanovil na území Rakousko-Uherska v listopadu 1918 nesl název Stát Slovinc?, Chorvat? a Srb? a později se spojil se srbskym královstvím a polo?il tak základ spole?ného státu ji?ních Slovan?. Země měla název Království Srb?, Chorvat? a Slovinc?, av?ak neformálně se termín Jugoslávie u?íval stále ?astěji.

Jugoslávské království

Související informace naleznete také v ?láncích Království Jugoslávie, Vidovdanská ústava, Malá dohoda a Alexandr I. Kara?or?evi?.

Jugoslávské bánoviny, 1929–39

Během bou?livého roku 1929 se za pomoci vojenskych kruh? chopil moci král Alexandr I. (reakce na zavra?dění dvou chorvatskych poslanc? v létě 1928 v parlamentu) a změnil nejen název, ale také p?edev?ím politické prost?edí své země. Okam?itě zakázal v?echny politické strany zalo?ené na národnostním, nábo?enském nebo teritoriálním základě. V té době také za?ala nekompromisní perzekuce ?len? Komunistické strany Jugoslávie. Změny postihly i samosprávní ?lenění státu. P?vodní oblasti byly nahrazeny devíti bánovinami, popírajícími historické hranice jednotlivych kraj?. V ?esti z nich mělo vět?inu srbské obyvatelstvo, ve dvou chorvatské a v jednom slovinské.

V roce 1934 byl Alexandr I. zavra?děn. Následníkem tr?nu se stal jedenáctilety Petr II. Kara?or?evi? (1923–1970). Do nabytí plnoletosti měl byt zastupován svym strycem Pavlem Kara?or?evi?em, av?ak politická situace v Evropě to neumo?nila. Ihned po napadení Polska Německem se^[zdroj?] silně zradikalizovaly chorvatsko-srbské vztahy, které se tehdej?í politická reprezentace země sna?ila umírnit podpisem dohody Ma?ek–Cvetkovi?. Z jednotně fungujícího státu byla vy?leněna chorvatská bánovina, která se jako autonomní jednotka stala základem pro pozděj?í fa?isticky chorvatsky stát.

Druhá světová válka

Rozdělení Jugoslávie během 2. světové války

Související informace naleznete také v ?láncích Dubnová válka (Jugoslávie), Druhá světová válka v Jugoslávii, Usta?ovci, ?etnici, Jugosláv?tí partyzáni a Antifa?istická rada národního osvobození Jugoslávie.

Adolf Hitler v Mariboru; ve městě pat?ícím Jugoslávii ov?em po porá?ce království v dubnu 1941 za?leněném do Německé ?í?e

Na ja?e 1941 do?lo v Jugoslávii k p?evratu, ktery odstranil vládu podporující mocnosti Osy a nastolil kurz ke spojenc?m. Nedlouho poté byla Jugoslávie napadena Německem. 17. dubna 1941 bylo království obsazeno a jeho území rozděleno.

• Chorvat?tí nacionalisté v ?ele s Antem Paveli?em vytvo?ili na území dne?ního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny Nezávisly stát Chorvatsko (NDH; Nezavisna dr?ava Hrvatska).
• Slovinsko bylo rozděleno na t?i ?ásti, o které se podělilo Německo, Itálie a Ma?arsko.
• Srbsko bylo obsazeno několika státy:
  • Vojvodina (severní ?ást Srbska) byla rozdělena mezi Ma?arsko (severozápadní ?ást – Ba?ka), Nezávisly stát Chorvatsko (jihozápadní ?ást – Srem) a Německo (vychodní ?ást Vojvodiny – Banát).
  • území dne?ního Kosova, spolu se západní ?ástí dne?ní Severní Makedonie a ?ástí ?erné Hory, bylo p?ipojeno k Velké Albánii – loutkovému státu pod kontrolou Itálie, zbytek Makedonie a ?ást vychodního Srbska zabralo Bulharsko.
  • Ve zbytku Srbska byla k moci dosazena proněmecká fa?istická vláda vedená generálem Milanem Nedi?em.
• V ?erné Ho?e byl vytvo?en italsky loutkovy Nezávisly stát ?erná Hora.

Mezi ?etnymi silami bojujícími proti fa?ist?m a usta?ovc?m nakonec triumfovali komunisti?tí partyzáni pod vedením Josipa Tita. Těm se poda?ilo získat kontrolu na vět?ině území a navíc si získat podporu spojenc?, a to jak západních zemí, tak i Sovětského svazu.

V Jugoslávii si druhá světová válka vy?ádala p?es 1 milion obětí. V Chorvatsku usta?ovsky re?im zahájil v roce 1941 násilnou asimila?ní kampaň a genocidu srbského obyvatelstva, p?i které zahynulo několik set tisíc Srb?.

Socialistická Jugoslávie

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Socialistická federativní republika Jugoslávie.

Související informace naleznete také v ?láncích Josip Broz Tito, Svaz komunist? Jugoslávie, Hnutí nezú?astněnych zemí a Roztr?ka Tito–Stalin.

Jugoslávie v podobě socialistické federativní republiky (1963–1991)

Nově budovaná povále?ná Jugoslávie se stávala postupně krok za krokem socialistickou zemí, podobně jako ostatní státy byvalého vychodního bloku. Tehdej?í vedení Komunistické strany Jugoslávie se ov?em odmítlo pod?ídit jednotnému postupu socialistickych zemí v ?ele se Sovětskym svazem a rozhodlo se razit vlastní kurz. V dobách studené války se tak Jugoslávie stala zemí lavírující mezi Vychodem a Západem. Navíc se pokou?ela získat vlastní sympatie vytvo?ením zcela nového politického bloku - Hnutí nezú?astněnych zemí.

Jugoslávie 50. a 60. let byla zemí vyznamného pokroku. Po zprvu neúspě?nych pokusech o rychlé vybudování pr?myslového státu se za?aly dostavovat také i úspěchy. Rozsáhlé stavby byly budovány pomocí brigád socialistické mláde?e, stejně jako v jinych socialistickych zemích. Zprvu tuhy re?im s mocnymi tajnymi slu?bami postupem ?asu pro?el liberalizací a umo?nil kritické my?lení i jiné postupy, v socialistickych zemích zprvu nemyslitelné.

K závěru Titova ?ivota se Jugoslávie za?ala rychle měnit. Pozice komunistické strany, za její? vlády doznala země ?etnych změn, za?ala slábnout. Objevily se ?etné rozpory, skandály a aféry, jejich? ?e?ení nebylo lehké a zemi zna?ně vy?erpávalo. Svazek jednotlivych národ? se měnil od federace ke konfederaci a postavení centrálních ú?ad? v Bělehradě sláblo na úkor svazovych republik a oblastí. Po Titově smrti bylo ustanoveno několika?lenné p?edsednictvo, v rámci kterého měly byt zastoupeny v?echny národy a republiky. Ekonomická situace státu se v 80. letech ov?em stále více a více hor?ila, co? znamenalo nástup nové generace politik?, která namísto socialismu prosazovala my?lenku národních stát?.

Jugoslávie v rozpadu

Související informace naleznete také v ?láncích Rozpad Jugoslávie a Válka v Jugoslávii.

Konec Jugoslávie

Rozpad Jugoslávie p?edznamenal 14. sjezd komunistické strany, ktery opustily slovinská a chorvatská delegace. Zbytek federace se na druhou stranu dostával do stále vět?ího podru?í Slobodana Milo?evi?e. Neustálé diskuze o reformě soustátí skon?ily krachem, stejně jako hospodá?ství státu. Měna se zhroutila a navzdory v?em snahám o reformu se nepoda?ilo zabránit vyhlá?ení nezávislosti jednotlivych republik v polovině roku 1991 (Slovinsko a Chorvatsko). Odtr?ení těchto dvou republik p?erostlo v ozbrojeny konflikt, první na území Evropy po druhé světové válce. V národních plebiscitech dal?ích svazovych republik zvítězily hlasy pro odtr?ení také, tak?e na konci roku 1992 zbyly ve svazku jen Srbsko a ?erná Hora.

Válka vypukla, kdy? se nové re?imy pokusily nahradit jugoslávské civilní a vojenské síly secesionistickymi silami. Kdy? se v srpnu 1990 Chorvatsko pokusilo násilně nahradit policii v Srby osídlené chorvatské Krajině, obyvatelstvo nejprve hledalo úto?i?tě v kasárnách jugoslávské armády, zatímco armáda z?stala pasivní. Civilisté poté zorganizovali ozbrojeny odpor. Tyto ozbrojené konflikty mezi chorvatskymi ozbrojenymi silami (?policie“) a civilisty znamenají za?átek jugoslávské války, která se oblastí rozho?ela. Podobně i pokus nahradit jugoslávskou pohrani?ní policii slovinskymi policejními silami vyvolal regionální ozbrojené konflikty, které skon?ily s minimálním po?tem obětí.

Podobny pokus v Bosně a Hercegovině vedl k válce, která trvala více ne? t?i roky. Vysledkem v?ech těchto konflikt? byla témě? úplná emigrace Srb? ze v?ech t?í region?, masivní vysídlení obyvatel v Bosně a Hercegovině a vznik t?í novych nezávislych stát?. Oddělení Makedonie bylo mírové, a?koli jugoslávská armáda obsadila vrchol hory Stra?a na makedonské p?dě.

Nové státy

Nástupnictví (1992–2003)

Jugoslávie v době jejího rozpadu za?átkem roku 1992

Stav na území byvalé Jugoslávie roku 2008

Zatímco Jugoslávské války zu?ily Bosnou a Chorvatskem, republiky Srbsko a ?erná Hora, které z?staly válkou relativně nedot?eny, vytvo?ily v roce 1992 stát známy jako Federativní republika Jugoslávie (FRY). Svazová republika Jugoslávie aspirovala na to byt jedinym právním nástupcem Socialistické federativní republiky Jugoslávie, ale proti těmto nárok?m se postavily ostatní byvalé republiky. Organizace spojenych národ? rovně? zamítla její ?ádost o automatické pokra?ování ?lenství byvalého státu. V roce 2000 byl Slobodan Milo?evi? stíhán za zvěrstva spáchaná během jeho desetileté vlády v Srbsku a v jugoslávskych válkách. Nakonec, po svr?ení Slobodana Milo?evi?e od moci jako prezidenta federace v roce 2000, země od těchto aspirací upustila, p?ijala stanovisko Badinterova arbitrá?ního vyboru o sdíleném nástupnictví a 2. listopadu 2000 znovu po?ádala a získala ?lenství v OSN. Od roku 1992 do roku 2000 některé země, v?etně Spojenych stát?, ozna?ovaly SRJ jako Srbsko a ?ernou Horu, proto?e její nárok na jugoslávské nástupnictví pova?ovaly za nelegitimní. V dubnu 2001 pět v té době existujících nástupnickych stát? navrhlo Dohodu o dědickych otázkách Byvalé socialistické federativní republiky Jugoslávie. V roce 2003 byla Svazová republika Jugoslávie oficiálně p?ejmenována na Srbsko a ?ernou Horu, co? znamená d?le?ity p?echod v její historii.

Podle Dohody o nástupnictví podepsané ve Vídni dne 29. ?ervna 2001 byl ve?kery majetek byvalé Jugoslávie rozdělen mezi pět nástupnickych stát?:

Název	Hlavní město	Vlajka	Znak	Vyhlá?ení samostatnosti	?lenství v OSN
Svazová republika Jugoslávie	Bělehrad			27. dubna 1992	1. listopadu 2000
Republika Bosna a Hercegovina	Sarajevo			3. b?ezna 1992	22. května 1992
Republika Chorvatsko	Záh?eb			25. ?ervna 1991	22. května 1992
Republika Makedonie	Skopje			8. zá?í 1991	8. dubna 1993
Republika Slovinsko	Lublaň			25. ?ervna 1991	22. května 1992

Nástupnictví (2006–dosud)

V ?ervnu 2006 se ?erná Hora po vysledcích referenda z května 2006 stala nezávislym státem, a proto Srbsko a ?erná Hora p?estaly existovat. Po nezávislosti ?erné Hory se Srbsko stalo právním nástupcem Srbska a ?erné Hory, zatímco ?erná Hora znovu po?ádala o ?lenství v mezinárodních organizacích. V únoru 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost na Srbsku, co? vedlo k pokra?ujícímu sporu o to, zda je Kosovo právně uznanym státem. Republika Kosovo není ?lenem Organizace spojenych národ?, ale ?ada stát?, v?etně Spojenych stát? a r?znych ?len? Evropské unie, uznala Kosovskou republiku jako suverénní stát.

	Bosna a Hercegovina	Chorvatsko	Kosovo	?erná Hora	Severní Makedonie	Srbsko	Slovinsko
Vlajka
Znak
Hlavní město	Sarajevo	Záh?eb	Pri?tina	Podgorica	Skopje	Bělehrad	Lublaň
Nezávislost	3. b?ezna 1992	25. ?ervna 1991	17. února 2008	3. ?ervna 2006	8. zá?í 1991	5. ?ervna 2006	25. ?ervna 1991
Populace (2018)	3 301 779	4 109 669	1 886 259	622 359	2 068 979	6 988 221	2 086 525
Rozloha	51 197 km2	56 594 km2	10 908 km2	13 812 km2	25 713 km2	88 361 km2	20 273 km2
Hustota osídlení	69/km2	74/km2	159/km2	45/km2	81/km2	91/km2	102/km2
Vodní plocha (%)	0,02%	1,1%	1,00%	2,61%	1,09%	0,13%	0,6%
HDP (nominální) celkem (2023)	$24 531 miliard	$73 490 miliard	$9 815 miliard	$6 674 miliard	$15 024 miliard	$68 679 miliard	$65 202 miliard
HDP (PPP) per capita (2023)	$18 956	$40 484	$15 398	$27 616	$21 103	$25 718	$52 517
Gini Index (2018)	33.0	29.7	23.2	33.2	43.2	29.7	25.6
HDI (2021)	0,780 (Vysoká)	0,858 (Velmi vysoká)	0,750 (Vysoká)	0,832 (Velmi vysoká)	0,770 (Vysoká)	0,802 (Velmi vysoká)	0,918 (Velmi vysoká)
Internetová TLD	.ba	.hr	.xk	.me	.mk	.rs	.si
Telefonní p?edvolba	+387	+385	+383	+382	+389	+381	+386

Historické problémy

Dějiny stát? byvalé Jugoslávie a obecně dějiny zemí Balkánu pro?ly historicky slo?itym vyvojem. Jednotlivé země pat?ily do sféry vlivu r?znych velmocí, do kulturně-civiliza?ních okruh? i do nábo?enskych skupin. Po vzniku Království Srb?, Chorvat? a Slovinc? roku 1918 se tato r?znorodost za?ala projevovat r?znymi zp?soby, která vyvrcholila vzájemnymi útoky. V?echny rozbroje, které v pr?běhu ?asu vznikly, se poda?ilo urovnat a? Josipovi Titovi, ktery pochopil, ?e musí p?edlo?it program, ktery nebude ani velkosrbsky, ani velkochorvatsky, ale uspokojí tu?by v?ech skupin. Jeho politika měla úspěch a období socialismu se tak v tehdej?í Jugoslávii stalo stabilní a klidné. Národnostní vá?ně a vzpomínky na ?staré“ k?ivdy se tak za?aly projevovat a? po pádu socialismu, p?i?em? jednotlivé národy si za?aly vy?ítat v?e mo?né. Srbové vy?ítali Chorvat?m, ?e tito nikdy neuznali, ?e byli díky nim osvobozeni z podru?í Rakouska-Uherska. P?ipomínali jim, ?e nacionalistická organizace Usta?a zavra?dila jejich krále Alexandra a francouzského ministra Barthoua. Největ?í k?ivdou Chorvat? na Srbech v?ak byl teror, ktery rozpoutali Usta?ovci, a ktery svymi krutostmi p?ed?il zvěrstva Hitlerovych brannych sil. Oproti tomu Chorvati vy?ítali Srb?m, ?e usilovali o vytvo?ení ?Velkého Srbska“ na úkor Chorvat?, ?e v době spole?ného státu plynuly do méně rozvinutych oblastí finance na úkor bohat?ího Chorvatska a Slovinska. Dále jim vy?ítali, ?e koncem druhé světové války bylo povra?děno tisíce Chorvat?, kte?í pat?ili údajně dle tvrzení Srb? k Usta?ovc?m (i kdy? se jednalo o civilní osoby). ?Nevy?ízené ú?ty“ měli mezi sebou i Srbové a Albánci. Nejprve roku 1912 se Albánci ú?astnili ta?ení ve slu?bách Turecka proti Srbsku, za co? se Srbové roku 1918 pomstili povra?děním tisíc? Albánc?. V druhé světové válce Albánci povra?dili deset tisíc Srb?, za co? je roku 1945 stihla opět odplata. R?zné men?í t?enice vznikaly i mezi dal?ími národnostmi, tak?e ozna?ení Balkánu jako ?sudu st?elného prachu“ zde bylo a je na místě.

Sou?asné problémy

Tyto v?echny země (snad s vyjimkou Slovinska) trápí p?edev?ím d?sledky války, která v 90. letech zpusto?ila vět?inu těchto zemí a dokonale rozmetala v?echny svym zp?sobem p?átelské vztahy mezi jednotlivymi národy, hlavně mezi Srby a Chorvaty. Tyto země (p?edev?ím ale Bosna a Hercegovina, která válkou utrpěla nejvíce) ?ádaly mezi lety 1990 a 1992 o vystup z federace, odpovědí jim ale byla vojenská intervence bělehradské vlády. Rozvoj kriminality a raketovy propad ?ivotní úrovně, etnická separace a velky po?et uprchlík? – hlavně v Německu a Turecku – jsou stále velkymi problémy těchto zemí.

Jugonostalgie

Související informace naleznete také v ?lánku Jugonostalgie.

Vzpomínka na dobu spole?ného státu a jeho pozitivní vlastnosti se ozna?uje jako jugonostalgie. Mnoho aspekt? jugonostalgie odkazuje na socialisticky systém a pocit sociální jistoty, ktery poskytoval. Stále existují lidé z byvalé Jugoslávie, kte?í se identifikují jako Jugoslávci; tento identifikátor je bě?ně zaznamenáván v demografickych údajích tykajících se etnicity v dne?ních nezávislych státech.

Politika

Sou?ití jednotlivych národ?

Vyvoj Jugoslávie. Byla zalo?ena Rapallskou smlouvou. Západní hranice od?ízla cca p?l milionu Slovan? na italské území, kde byli vystaveni italizaci.

Sou?ití jugoslávskych národ? bylo po dobu existence jednotného státu komplikovanym tématem. Královská vláda potírala jakékoliv snahy o rozvoj nacionalistickych hnutí, komunisté razili my?lenku "bratrství a jednoty národ? a národností".

Zahrani?ní politika

Jugoslávie několikrát změnila svojí zahrani?ně-politickou orientaci. Během studené války stála na pomezí mezi vychodním a západním blokem, zároveň byla aktivním ?lenem Hnutí nezú?astněnych zemí.

V dobách mezivále?nych se země stala jedním ze zakládajících ?len? Malé dohody. Nově vznikly stát se musel vypo?ádat hlavně s faktem, ?e vět?ina jeho soused? (s vyjimkou Rumunska) byla zna?ně nep?átelská a měla územní nároky. Itálie měla zájem na p?ímo?í, Rakousko na oblastech dne?ního Slovinska, Ma?arsko v duchu revizionistickych tendencí chtělo p?ipojit zpět území ztracená po první světové válce a Bulharsko usilovalo o zisk Makedonie. Jugoslávie proto spoléhala na spojenectví s Rumunskem a ?eskoslovenskem ve snaze oslabit tendence hlavně Ma?arska.

Jakmile se ov?em za?ala situace ve st?ední Evropě měnit ve prospěch fa?istickych stát?, bylo království nuceno se situaci p?izp?sobit. Po smrti krále Alexandra I. v roce 1934 se Jugoslávie za?ala p?iklánět k Itálii a Německu. Aliance s ostatními nefa?istickymi zeměmi se stávaly stále více formálněj?í. Lákavou se stala mo?nost spolupráce s Německem a také Ma?arskem, se kterym země uzav?ela smlouvu o "vě?ném p?átelství". Po p?evratu na ja?e 1941 se situace ov?em obrátila; nová vláda se p?idala k Spojenc?m, co? znamenalo konec království, obklopeného samymi fa?istickymi státy.

Komunistická Jugoslávie po druhé světové válce získala mezi evropskymi zeměmi zcela unikátní postavení. Roku 1948 za?ala roztr?ka mezi jugoslávskym komunistickym vedením v ?ele s Titem a Stalinovym Sovětskym svazem, co? vzbudilo na západě pocit, ?e Jugoslávii lze po?ítat mezi země ?svobodného světa“. V roce 1961 bylo v Bělehradě zalo?eno Hnutí nezú?astněnych zemí, které mělo ideje komunistického státu ?í?it za jeho hranice. K tomu si tehdej?í re?im dopomáhal jednak propagandou (idealizací vlastních poměr?), jednak hospodá?skou pomocí jednotlivym (vět?inou rozvojovym zemím). Hlavním cílem bloku bylo ost?e se vyhranit proti bipolárnímu světu. Titova Jugoslávie podpo?ila v roce 1968 pra?ské jaro a ost?e odsoudila invazi vojsk Var?avského paktu do ?eskoslovenska.

Ekonomika

Související informace naleznete také v ?lánku Zemědělství v Jugoslávii.

Hydroelektrárna na Drině blízko města Zvornik. V souvislosti s rozvojem energetiky byly velmi ?asto vyu?ívány prud?í toky v horách, p?edev?ím v Bosně a Hercegovině, kde byla z?ízena celá ?ada p?ehrad

Jugoslávie pat?ila k několika málo evropskym zemím, jejich? hospodá?ská struktura byla zna?ně nevyvá?ená. Severní republiky tě?ily z dobrého rozvoje z ?as? existence Rakousko-Uherska, ji?ní se naopak potykaly s nerozvinutostí zp?sobenou osmanskym dědictvím. Ani existence jednotného státu a rozsáhlé investice nedokázaly (na rozdíl od ?eskoslovenska) situaci zlep?it. Rozdíly mezi jednotlivymi oblastmi tak byly v dobách konce spole?ného státu stejně veliké, jako na jeho za?átku.^[zdroj?]

Obyvatelstvo

Jazyky

Národnostní mapa Jugoslávie v roce 1981

Na území Jugoslávie se hovo?ilo po?etnym mno?stvím jazyk?. Nejroz?í?eněj?ím byla srbochorvat?tina, následovaly makedon?tina a slovin?tina jako jazyky konstitutivních národ? dal?ích republik. Díky ?etnym národním men?inám se ov?em mluvilo v Jugoslávii také německy, ma?arsky, albánsky, slovensky, ?esky, rusínsky a celou ?adou r?znych dialekt?.

Otázka spole?ného srbochorvatského jazyka pat?ila k těm o?ehavěj?ím. Do vytvo?ení spole?ného státu byla silná tendence^[zdroj?] ze strany srbskych jazykovědc? sjednotit jazyk na základě ekavského ná?e?í, tedy dialektu, kterym hovo?ila srbská populace ve Vojvodině a ve velké ?ásti centrálního Srbska. Naopak Chorvati usilovali o jazykovou autonomii – zachování ijekavského dialektu. K nim se později p?idali i chorvat?tí a bosen?tí Srbové, Bosňáci a ?ernohorci, kte?í mluví stejnym ná?e?ím.^[zdroj?]

P?vodní snahou zakladatele a propagátora srbochorvat?tiny Vuka Stefanovi?e Karad?i?e bylo konstituování jazyka na základě vychodobosenského ijekavského ná?e?í, co? narazilo na odpor vět?iny srbské inteligence ze Srbska a Vojvodiny. Neshody vyústily v dohodu, která vymezila dvě jazyková centra srbochorvatského jazyka v Bělehradě (vychodní ekavské) a Záh?ebu (západní ijekavské). Po druhé světové válce se za?alo diskutovat i o uznání t?etí, bosenské varianty, té? nazyvané ji?ní ijekavské (jeliko? se vymykala jak vychodnímu, tak západnímu standardu).^[zdroj?] K tomuto kroku v?ak nikdy nedo?lo.

Separatistické snahy jednotlivych národ? SFRJ v 80. a 90. letech 20. století zap?í?inily i formální rozdělení srbochorvat?tiny na srb?tinu a chorvat?tinu a následné (p?evá?ně chorvatské) jazykové brusi?ství vedené snahou o co největ?í odli?ení obou jazyk?. Dal?ím krokem k likvidaci my?lenky spole?ného jazyka bylo konstituování bosenského jazyka v roce 1996. Navíc v roce 2007 z?ídila vláda ?erné Hory komisi pro vytvo?ení spisovné ?ernohor?tiny, dosud pova?ované za srb?tinu (ijekavské vyslovnosti). Do zá?í 2008 měla komise p?ipravit kodifikaci ?nového“ jazyka, jeho? vyuka měla na ?kolách nahradit dosavadní srb?tinu, zvanou z politickych d?vod? ?mate?sky jazyk“ (матер?и ?език).

Odkazy

Literatura

• Ji?í Svetozar Kupka, Balkánsky sud prachu, 2003
• PIRJEVEC, Jo?e. Tito a jeho soudruzi. Praha: Academia, 2022, ISBN 978-80-200-3249-2
• DIENSTBIER, Ji?í. Daň z krve. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s.359. ISBN 80-7106-585-4
• SOVILJ, Milan. ?eskoslovensko-jugoslávské vztahy v letech 1939-1941. Od zániku ?eskoslovenské republiky do okupace Království Jugoslávie. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISBN 978-80-7308-686-2
• Státy západního Balkánu v uplynulém ?tvrtstoletí a perspektivy jejich vyvoje (Jan Pelikán, Tomá? Chrobák, Jan Rychlík, Stanislav Tumis, Ond?ej Vojtěchovsky, Ond?ej ?íla). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISBN 978-80-7308-648-0
• TEJCHMAN Miroslav: Národnostní rozpory na území byvalé Jugoslávie v letech druhé světové války, Historicky obzor ?. 7-8/1994, str. 162-170
• TEJCHMAN, Miroslav. Vznik a zánik Jugoslávie. Historicky obzor, 1998, 9 (3/4), s. 64–71. ISSN 1210-6097.
• VOJTěCHOVSKY, Ond?ej. Z Prahy proti Titovi! Jugoslávská prosovětská emigrace v ?eskoslovensku. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2012. ISBN 978-80-7308-428-8
• GREGORIC, Danilo. Tak skon?ila Jugoslávie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1944. 207 s. 

Související ?lánky

• Rozpad Jugoslávie
• Válka v Jugoslávii
• Království Jugoslávie
• Socialistická federativní republika Jugoslávie
• Jugoslávská exilová vláda
• Jugoslávská vlajka
• Státní znaky Jugoslávie
• Hymna Království Jugoslávie
• Hej, Slované
• Jugonostalgie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Jugoslávie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Jugoslávie ve Wikislovníku
• Chronologie rozpadu Jugoslávie na stránkách BBC News

Autoritní data	Biblio: 941a1ccf-7aa6-4a21-afa6-a3fd7ce6041b NKC: ge129499 BNE: XX4936572 BNF: cb12526183z (data) GND: 4028966-7 HDS: 003360 ISNI: 0000 0001 2259 4100 MBAREA: 885dce63-c211-3033-8cf7-46cb82d440c7 NARA: 10035836 NLI: 987007270261405171, 987007534709505171 SUDOC: 026405733, 034512772 TDV?A: yugoslavya UKPARL: hVO0Vihr VIAF: 129724016, 316431891 WorldCat Entities: E39PBJdcCKF9W8g9qqxdFgvyh3

Portály: Balkán | Geografie