【每日科技】手机PC相继涨价 百度李彦宏荒野求生
Introspekce (sebepozorování) je metoda zkoumání toho, co probíhá v mysli (vědomí). Navrhl ji jako první anglicky myslitel John Locke.
Pomocí introspekce se pokou?í dospět k ur?ení jakychsi element? (prvk? vědomí), z jejich? spojování (asociací) se skládá ve?kery du?evní vědomy ?ivot. Rozli?uje dva druhy těchto prvk?:
- sensation – po?itky a vjemy vněj?ích objekt?
- reflection (někdy té? intuition) – prost?edky vnit?ních děj? mysli samotné
Pojem introspekce se té? pou?ívá jako p?ímy vyraz pro vnit?ní sebezkoumání, tzv. obrácení pozornosti do sebe nejen na my?lenkové úrovni, ale nap?íklad i citové v d?sledku reakce na okolní podměty.
Oproti tomu empirické směry poznání tvrdí, ?e v?e, co se děje v mysli (a je v intelektu), je ov?em odvozeno od po?itk? a vjem?. Bez nich by byla mysl prázdná. - ?Nic není v mysli, co nebylo d?íve ve smyslech.“ (J. Locke)
Teorii element? později roz?í?il Edward C. Tolman v neobehaviorismu a kognitivní psychologii.
Introspekce byla jednou z hlavních metod psychologie 19. století, později byla kritizována zejména zástupci behaviorismu, odmítnuta jako nevědecká a nahrazena extrospekcí. Introspekce je nadále d?le?itou sou?ástí kvalitativního vyzkumu.
Také se uvádí tento termín v souvislosti s Reném Descartem (1649) jako psychologická metoda pozorování sebe sama, vlastní psychiky, vnit?ních pro?itk? a proces? probíhajících ve vědomí. (Psychologicky slovník; Hartl a Hartlová; 2004). Tato metoda byla vyu?ívána i v první psychologické laborato?i v Lipsku Wilhelmem Wundtem, kde byla p?ísně kontrolována.
